Úvod

Aneb úvahy o psaní a o Múzách :-)

K tomuto činu, mě přiměla a hlavně mi vnukla tuto myšlenku začít psát blog kamarádka "blogerka" - Markéta. Zprvu mi to přišlo jako dost šílený nápad, ale na druhou stranu: "Proč to nezkusit?" :-)

Jeden čas mě psaní dost bavilo a měla jsem kdysi dávno i sen, napsat knihu. To se /zatím/ nezdařilo. Jedním z mnoha faktorů byl a je ten, že k tomu ani nebylo to správné nasazení. Vše je rozdělané a troufám si tvrdit, že se nic z toho konce nedočká.

Tím, co jsem za poslední dobu psala, byly pouze úvahy - komentáře ke knihám, které jsem přečetla. A to díky webu: Databázeknih, kde můžete najít nejen mojí virtuální knihovničku a seznam toho co jsem již přečetla, ale i toho co mne teprve čeká (add. foto knih u prvního článku).

Hodně mi i pomáhají tak zvané poličky "Chystám se číst" nebo "Chci si koupit". Díky, kterým mám přehled o tom, co kde mne zaujalo a co mám v hledáčku na pořízení či přečtení.

Teď v době chytrých telefonů velmi často brouzdám po knihkupectví s telefonem v ruce, místo seznamu knih na papírku :-) A když mne zaujme kniha, kterou na svém seznamu nemám, kouknu se na komentáře u knihy od ostatních uživatelů tohoto webu, a někdy mi i tohle pomůže v rozhodování, jestli si mám knihu pořídit. Popřípadě i to, zda si ji koupím novou anebo „z druhé ruky“ v bazaru uživatelů zmíněných stránek.

Když už mluvíme o psaní - měla jsem také tvůrčí období, kterému pracovně říkám "pohlcena múzou". Pokud jste si pod tímto názvem představili poezii, tak jste trefili do černého! :-) Šlo tehdy o dobu dospívání a prvních lásek. Čas Zamilování a zklamání. Truchlení a radosti. Štěstí a smutku. Někteří z vás mi dají asi za pravdu, že múza daleko častěji zavítala v těch pošmournějších dnech. Nač špinit papír holdováním o lásce, když ji můžete prožívat..? Zato o smutku s bolestí v srdci, se mi psalo daleko jednodušeji. Zřejmě jsem se z toho potřebovala dostat, a vypsat do podoby veršů byla nejjednodušší možnost. Ovšemže ne vždy! Ona, paní Múza, si sama určovala, kdy mne navštíví. 

Už dlouho, ale opravdu dlouho nezavítala a tak je vše co jsem pomocí ní měla rozepsané schované na dně šuplíku!

Zde se mi nabízí otázka: Pokud jsem opravdu tak dlouho nebyla pohlcena múzou, znamená to, že jsem vlastně šťastná a spokojená..? Nebo je pouze pryč to období? To, kdy jsem ji dovolila usednout do mé hlavy, do mých myšlenek a nechala jsem se ji vést?...

Zatím nechám tuto otázku otevřenou...

A možná jí raději položím (a uložím) jako řečnickou...