PŘÍSTAV NADĚJE - Příběh z Bretaně

Příběh nejen pro milovníky Bretaně.

Mám pro vás další knihu, o které jsem napsala pár řádek. Během mého zotavování mi krátila chvíle po dobu šesti dnů. Což je pro mě velice krátká doba. A ráda bych podotkla, že dny v posteli nekrátím pouze četbou. :-)

zdroj

O knize: Velice zjednodušeně by se dalo říct/napsat, že je to kniha o naději. Ó, ano! Ale rozhodně tato kniha toho má v sobě daleko více.
V díle autorky Niny George se setkáváme s šedesátiletou Marianne, která se rozhodne, že už nechce žít. Těch důvodů proč je hned několik a čtenář se je v knize dozví. Odhodlá se život ukončit na výletě v Paříži, skokem do Seiny, odkud ji ale zachrání cizí muž. V nemocnici, kam ji po záchraně života odvezou, se ji do rukou dostane malovaná kachlíková dlaždička. Je na ní přístav Kerdruc. A tak se rozhodne, že svůj život skoncuje tam – v moři.
Zde si ale uvědomí, že ona je svým pánem, ona sama si může zvolit a rozhodnout, kdy je ten správný čas, nemusí to být dnes, ale třeba zítra, ... A tak svůj úmysl, který ji sem do Kerdrucu přivál, zemřít, pomalu odsouvá...

„Poprvé v životě se rozhodla sama. Poprvé v životě to byla ona, kdo určil, co se má stát. Poprvé v životě se osvobodila ze závislosti na člověku, s nímž řadu let žila.“

Autor: Nina George

Název: Přístav naděje

Original: Die Mondspielerin/2010
Nakladatelství: MOBA

Rok vydání v ČR: 2016
Počet stran: 336

Anotace: Příběh plný laskavosti, vřelosti a životní moudrosti o tom, že nikdy není pozdě změnit svůj život. Když Marianne pohltily kalné vody Seiny, cítila se vlastně šťastná, poprvé v životě opravdu šťastná. To, že ji proti její vůli jakýsi neznámý muž zachránil, její odhodlání ještě umocnilo. Když ji nechce Paříž, pojede k moři. A malovaná dlaždička, která se jí úplnou náhodou dostala do rukou, ji nasměrovala do Bretaně, až do přístavu Kerdruc. Ovšem chyba lávky!, tam ji považují za dlouho a toužebně očekávanou kuchařku. A vařit, to Marianne skutečně umí výtečně. A tak své odhodlání skoncovat se životem odloží o den, pak ještě o jeden...

"Byla už tak dlouho pryč z domova. A přece ne dost dlouho. Vplula do úplně nového života, ale jednačtyřicetileté soužití s Lotharem mělo velkou váhu a moc. Nedalo se svléknout jako stará noční košile. Pronásledovalo ji bez ohledu na to, kam šla a s kým se smála. Byla jako tohle moře, které požírá pevninu a nikdy ji nenechá na pokoji."                                                                                                                                                    str. 174

Zhodnocení: Do Marianne, hlavní hrdinky jsem se velice brzy vžila/vcítila, ačkoliv jde o šedesátiletou ženu, ale tak nějak stejně nevyrovnanou s životem. Podle právě prožívaného a popisovaného, jsem musela spolu s (nebo nad) Marianne smát, plakat, vzdychat, usmívat se a nechat po tváři téci slzy štěstí nebo smutku. Takto emočně na mě kniha působila. Autorka v knize ukázala, že není nikdy pozdě na to vzdát se a odejít od nespokojeného života, od manžela, od všeho, co dosud znala. A poznat něco nového, novou zemi, nové přátele, a i lásku. Lásku tak hlubokou a vášnivou, že se člověk při čtení ani nestihne pozastavit nad tím, že nejde o mladou dvacetiletou dvojici, ale o ženu a muže vrásčitého vzezření. :-) To mělo na příběhu tu nejpůvabnější smyslnost a čtivost. Kniha se četla velice svižně, příběh si plynul podle libosti, ale rozhodně na mě nepůsobil nijak rozvláčně. Ba naopak, hltala jsem stránku po stránce – hladová po tom, jak to s Marianne dopadne.

Jestli i vy se chcete začíst do nevšedního příběhu šedesátileté ženy, a přitom vplout do krásy Bretaně a jejího Kerdrucu, tak rozhodně neváhejte po knize sáhnout. Domnívám se totiž, že tohle dílo, jen tak z ruky nepustíte.

"Život není krátký. Je příliš dlouhý na to, aby byl marněn tím, že člověk nemiluje, nesměje se a nerozhoduje, Začíná okamžikem, kdy dotyčný poprvé zariskuje, ztroskotá a zjistí, že neúspěch přežil. S tímto vědomím, se odváží všeho."                                    str. 235

O autorce: Nina George (nar. 1973)

- je německého původu. Jako mladá se rozhodla ukončit studia velmi brzy, skončila s nimi už ve svých čtrnácti letech. Později se vyučila novinařině v Penthouse. Zjistila, že má zřejmě na psaní talent, a tak se ráda vzdala života servírky a recepční a začala psát novinové články. Později přešla k psaní knih. Publikovala také pod jménem Anne West. Pod tímto pseudonymem vydala populárně naučnou tvorbu z oblasti lásky a sexuality. Zaměřuje se hlavně na milostnou a romantickou tvorbu, ale mezi její poměrně úspěšnou knihu patří i thriller z roku 2008, který vydala pod jménem Nina Kramer (po svatbě). Stačila napsat pod svým jménem sedm románů. Mezi její nejznámější knihy patří duo s názvem Přístav naděje a Levandulový pokoj.

Štěstí je když milujeme, co potřebujeme, a potřebujeme to, co milujeme.
A když to dostaneme.
                      Každý muž, který miluje, jak si žena zaslouží, je kouzelník.     str. 298 a 302

Hodnocení: 5/5

Na konec: Od autorky jsem již kdysi četla knihu Levandulový pokoj, který mne tenkrát uhranul. A musím přiznat, že s Přístavem naděje to nebylo jinak. Ráda Vám doporučím jak právě dočtenou knihu Přístav naděje, tak již zmíněnou knihu o knihkupci Jean Perdu - Levandulový pokoj. 
Ke všemu během dubna by měla vyjít od autorky novinka Kniha snů, takže je se na co těšit. :-) 

Četli jste od autorky některou z knih? Pokud ano, jak se Vám líbila? Ráda si přečtu vaše komentáře. Předem za ně děkuji. :-)

Přeji krásné středeční odpoledne.
Vaše ൬ermaidka 🏵


Publikováno dne: středa 29.března/2017 v 14:00