CHLAPEC V PRUHOVANÝM PYŽAMU

Milý čtenáři,

dnešní článek je recenzí na knihu, která tu byla nejméně třikrát zmiňovaná. A kterou mám dokonce podepsanou od autora.
Ano,  jedná se o knihu, kterou napsal John Boyne.
O Dvou malých chlapcích na opačných stranách velkého plotu.

zdroj fotky

O knize: Kniha je z doby druhé světové války, ale z nevšedního pohledu. Je z pohledu devítiletého německého chlapce Bruna, jehož otec je důstojník/komandant německé armády. Chlapec nechápe proč se musejí stěhovat do toho hrozného domu v Oušicu, z jeho oblíbeného domu v Berlíně, který ani po devíti letech neměl celý prozkoumaný.

 „Když Bruno poprvé uviděl jejich nový dům, oči mu málem vypadly z důlků, ústa se znovu rozevřela do kroužku a paže se mu vymrštily od boků. Všechno zde totiž vypadalo jako úplný protiklad jejich bývalého domova v Berlíně a Bruno zkrátka nemohl uvěřit, že tady budou opravdu bydlet.“                                                                                                                     Citace: strana 18

Chlapec netušící, co se ve světě právě děje, a který vzhlíží ke svému otci, aniž by tušil, co přesně obnáší jeho práce. V novém domově se hodně nudí, a tak se jednoho dne rozhodne, že půjde na průzkum. Kráčí podél velmi dlouhého plotu, za nímž žijí ti lidé, které vidí z okna svého pokoje. Lidé, oblečení v pruhovaných pyžamech. Neustále si pokládá otázky, proč tam jsou všichni pospolu a proč si s nimi nemůže hrát? A když už se chce pomalu vrátit, protože cesta je už dlouhá a ten plot nemá snad konce, v tu chvíli něco zahlédne. A jakmile je dostatečně blízko, zjistí že je to chlapec, zhruba ve stejném věku. Mezi Brunem a polským chlapcem Šmuelem začne zvláštní přátelství. Přátelství na život a na smrt, který dělí jenom plot. Anebo nedělí? 

„Mohl bych se tě na něco zeptat?“„Ptej se.“Bruno si to důkladně rozmýšlel. Záleželo mu na tom, aby svou otázku položil naprosto správně.„Proč je na tamté straně plotu tolik lidí? A co tam všichni děláte?“                                 

Citace: strana 101 

Zhodnocení: Kniha je psaná docela jednoduchou formou, aby ji mohli číst i děti, ale sám autor uvádí, že kniha je i pro dospělé. :-) Mně se četla lehce a snadno, přestože téma v ní vůbec lehké není. Možná je to tím, že jsem viděla zhruba před rokem již film, a až poté (teď) četla knihu.

Ráda bych podotkla, že film mě hodně odzbrojil. Neměla jsem předtím povědomí o tom, o čem bude, a dlouho jsem pak po skončení filmu koukala nechápavě s otevřenou pusou na černou obrazovku. Takže před otevřením a začtením se do knížky, jsem věděla o čem je a jak dopadne. Trochu jsem se sice obávala, jak na mě kniha bude působit, ale nakonec se opravdu četla plynule a konec mě vlastně vůbec neohromil (myšleno emočně). Protože přiznejme si to, konec nás tak jako tak zaskočí, ať už víme či nevíme děj dopředu.

Líbilo se mi, jak je vyprávěná z chlapcova pohledu. Víc jsem z knihy vnímala, jak je Bruno ze situace nešťastný. Nechápe, proč musí bydlet zrovna v tohle hrozném domě, na tomto hrozném místě. A proč jsou za tím plotem ti lidé v pyžamech. Hodně jsem při knížce (a vlastně i po filmu) uvažovala, jestli by tohle v té době bylo skutečně možné, aby chlapec důstojníka nic netušil o tom, co se tam venku děje. A by se stalo to, co se nakonec odehrálo?

„Co je na nás tak špatného, že si tam nemůžeme jít hrát?“„Bruno,“ spustila pištivým hláskem Gretel, jako by mu vysvětlovala něco naprosto elementárního, „ten plot tam přece není proto, aby zabraňoval nám jít tam, ale aby se oni nemohli dostat sem k nám, na naši stranu.“Bruno se zamyslel, stále mu to nebylo dost jasné. „Ale proč?“Gretel vzdychla a zavrtěla hlavou. „Židé s Židy, Bruno. Copak jsi to nevěděl? To je ten důvod, proč se musí držet všichni pohromadě. Nesmí se jim dovolit, aby se mísili s námi.“      Citace: strana 156 a 157

Jinak si myslím, že příběh je skvěle podaný. A že přináší jiný pohled na tu dobu, která byla opravdu zrůdná. Jak víme z mnoha jiných titulů, filmů a dokumentů. Knihu jako celek, bych hodnotila kladně a rozhodně bych ji všem doporučila. Myslím, že toto dílo pana Boyna je působivé a že by ten jednodušší styl psaní a jazyk, nemusel nijak rušit od čtení. Vždyť je to vyprávění o devítiletém chlapci, jak on to vnímá svýma očima, i když je kniha psaná er- formou.

Hodně se mi líbí i nové (vydání,) zpracování obálky knihy. Možná, že by šedo – bílá na rozdíl od té bleděmodré a bílé byla daleko působivější, ale to je jen můj skromný názor. :-)

„Pořád mi chceš pomoct najít tatínka?“ zeptal se ho Šmuel nejistě, a Bruno rychle přikývl. „To se ví,“ opakoval svůj slib, ačkoliv hledání Šmuelova táty nebylo pro něho v tuto chvíli tak důležité jako touha seznámit se zblízka se životem na druhé straně plotu.“                  Citace: strana 174 

Hodnocení: 4/5

Název: Chlapec v pruhovaným pyžamu

Autor: John Boyne
Originál: The Boy in the Striped Pyjamas/2006
Překlad: Stuchlíková Jarka
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání v ČR: 2017
Počet stran: 184

O autorovi: John Boyne (nar. 1971)   

 - žije v Dublinu. Je autorem šesti románů pro dospělé, ale nejvíce se proslavil právě románem Chlapec v pruhovaném pyžamu klasifikovaný jako román pro mládež. Tomu se autor braní, domnívá se, že i dospělí se najdou v tomto příběhu o dvou devítiletých chlapcích žijících na rozdílných stranách plotu koncentračního tábora Příběh už byl přeložen do třiceti jazyků, sbírá literární ceny po celém světě. V roce 2007 byl zfilmován.

Rozhodně mám po dočtení tohoto díla spadeno i na autorovu knihu Chlapec na vrcholku hory. 

Četli jste některou z autorových knih? Pokud ano, jak se vám kniha/y líbila/y? A co film o Chlapci v pruhovaném pyžamu? Těším se na vaše komentáře. Napište mi, jak se vám líbí článek, a zda jsem vás na knížku navnadila.

Mějte se krásně!
Vaše ൬ermaidka


Publikováno dne: středa 7.června/2017 v 17:00