VLAK NADĚJE

Krásný večer všem!

Víkend nám pomalu končí, a já měla původně v plánu vám tento článek přinést už v pátek. Ale znáte to - člověk míní a čas mění. Poslední dobou na mě padá nějaká únava a jsem nějaká bez energie! Což vůbec nechápu, sluníčko svítí, tak by mělo dobíjet "baterky", a ne abych si připadala jak s podzimní depresí. :( Asi by to chtělo nějaký "oraz" od práce a všeho kolem.

Ale to jsem odbočila. Chtěla jsem se tu rozepsat o jedné (úžasné) knize, kterou mám již nějakou tu dobu za sebou. Knihu jsem četla jako e-knihu na své nové čtečce, kterou jsem dostala začátkem května od přítele, je to Kindle Oasis. :-* 

Ale vraťme se k původnímu tématu článku - k zhodnocení.

zdroj fotky

O knize: Tato kniha patří opět mezi ty, jenž jsou inspirované skutečnými událostmi a je rozdělaná na dvě dějové linky - minulost a současnost. V současnosti prožíváme příběh teenegerky Molly, která žije u pěstounů a je (řekněme) problematická. Dostane se díky svému průšvihu do domu jedné jednadevadesátileté dámy, u které si má odpracovat padesát hodin veřejně prospěšných prací, místo aby se dostala do pasťáku. Činnost k tomu určená je: vyklidit půdu a zbavit se krámů. A tím se dostáváme k příběhu z minulosti a vzpomínkám Vivien na vlak naděje a k tomu, co vše musela prožít na své dlouhé a trnité cestě.

Co vše Vivien prožila? Co mají s Molly společného? A jaký vztah se mezi těmito hlavními postavami, které dělí nejméně dvě generace, vytvoří?

"Ve štiplavém mrazu se plahočím jako náměsíčná, jdu po příjezdové cestě, potom zabočím doleva a vleču se po polní cestě s vyjetými kolejemi k rozpadajícímu se mostu. Musím prorážet horní vrstvu sněhu tvrdou jako krusta na koláči. Ostré okraje mi drásají kotníky. Vzhlédnu ke křišťálovým hvězdám na obloze a chlad mi ukrajuje dech. Otestuj své možnosti. Zjisti, co vydržíš. Přesně to dělám."    Citace strana: 151

Název: Vlak naděje

Autor: Christina Baker Kline

Originál: Orphan Train/2013

Překlad: Kovářová Kateřina

Nakladatelství: Plus

Rok vydání v ČR: 2015

Počet stran: 264
Anotaci najdete v šestém článku upoutávek.

Zhodnocení: Musím uznat, že daleko více se mi líbil děj vyprávěný z minulosti, než ten Mollynin. Ne, že by ten nebyl zajímavý, to rozhodně ne. Jen to občas působilo, že příběh Molly je do knihy vsazen jen proto, abychom se dostaly k tomu hlavnímu kontextu. Ale proč ne? O to zajímavější pak kniha je. Také mi přišlo, že v knize převládal obsah z doby minulosti a vzpomínek, což podle mě nebylo vůbec na škodu, neboť jsem se do příběhu začetla tak, že jsem  vyprávění o Niamh - Dorothy - Vivien hltala se zatajeným dechem. Ačkoliv to nebyla žádná detektivka (nebo thriller), přišel mi děj chvílemi napínavý tak, že jsem se od knihy nechtěla ani hnout, a těšila jsem se z dalších stránek a z toho co přinesou. Ani emočně nebyla kniha nijak jednoduchá. Byly pasáže, kdy ukápla i slza, ale naopak i takové, kdy jsem se  musela smála. 

Kniha je rozdělena kapitolami, které jsou pojmenovány podle místa a roku, kdy se odehrávají, takže se nestane, že byste se ztratily v čase, nebo v tom, zda čtete ten či onen děj. Ještě jsou dějové linky v knize rozdělené i psanou formou. Současnost je psaná v er-formě a vzpomínky na minulost v ich-formě. I to hodně pomůže orientovat se v příběhu.

"„Řekl jsi, že mě najdeš,“ vyrazím ze sebe. „Pamatuješ? To bylo poslední, co jsi mi řekl.“„Chtěl jsem... snažil jsem se. Ale nevěděl jsem, kde hledat. A potom se toho tolik stalo...“ Nevěřícně zavrtí hlavou. „Jsi to vážně ty, Niamh?“„No ano... ale už nejsem Niamh,“ řeknu mu. „Jsem Vivian.“„Taky už nejsem Germán, nebo Hans, když na to přijde. Jsem Luke.“Oba nás rozesměje společná absurdní zkušenost, úleva, že někdo ví. Držíme se jeden druhého jako ti, co přežili ztroskotání lodi, ohromení, že se ani jeden z nás neutopil."       Citace strana: 219

Strávený čas s knihou mi rychle utíkal, četla se svižně a bez obtíží, děj plynul a najednou jsem byla skoro u zvratného konce. Kniha byla dojemná a nápaditá. 

Jsem ráda, že jsem se do této knihy začetla a všemi deseti ji doporučuji vám ostatním

Hodnocení: 4,5 z 5

O autorce:  Christina Baker Kline (nar. 1964)

- narodila se a chvíli vyrůstala v Cambridgi, odkud se s rodinou přestěhovala do USA. Do Cambridge se však vrátila a vystudovala literaturu na místní univerzitě. Ve studiích pokračovala na univerzitách ve Virginii a na Yale. Přestože vystřídala řadu zaměstnání (dodavatelka jídla či šéfkuchařka), v současnosti se již plně věnuje literatuře. Je autorkou pěti románů, Vlak naděje je prvním přeloženým do češtiny. Autorka v současné době žije s manželem a třemi syny v Maine.


Jak vás kniha v článku zaujala? Už jste o ní věděli? Nebo jste ji dokonce četli? Pokud ano, jak oslovila vás? Těším se na vaše ohlasy.

Přeji příjemný zbytek neděle,
Vaše ൬ermaidka


Publikováno dne: neděle 18. června/2017 v 20:50